Mnoho řidičů stále podceňuje své chování na železničním přejezdu. Na chráněných i nechráněných přejezdech riskují tím, že se snaží před přijíždějícím vlakem rychle překonat přejezd. Neuvědomují si rozdílné možnosti vlaku při brždění a rozhled strojvedoucího.
Osobní vlak či rychlík, jedoucí po běžné trati a projíždějící železniční stanicí, běžně dosahuje při průjezdu rychlostí 70 až 100 km/h, jede-li v přímém směru. Strojvedoucí má omezený výhled díky ostatním vlakům, budovám, stromům, návěstidlům a v období zimy viditelnost navíc snižuje častými mlhami, sněžením a krátkým slunečním svitem.
Na fotografii vidíte výhled strojvedoucího z kabiny vozové jednotky, která běžně dosahuje rychlosti 130 km/h (maximální rychlost 160 km/h). Strojvedoucí v této pozici vidí cca 120 metrů své koleje. Ikdyž je tato konkrétní rychlíková souprava relativně lehká, přesto v případě, že by za obloukem koleje bylo například vozidlo na železničním přejezdu, pak řádově během jedné sekundy strojvedoucí musí rozhodnout o použití tzv. rychlobrzdy a následně mnohatunová souprava (zde 150 tun) začne brzdit. Nástup brzdného účinku u vlaku je podstatně složitější a pomalejší, než u osobního vozu (systém brzd vlaku je naprosto odlišný). Bezpečné zábrzdné vzdálenosti vlaků jsou u rychlostí do 100 km cca do 700 metrů a u rychlostí 100 – 160 km/h až 1 000 metrů. To je dráha pro bezpečné zastavení i při souhře nepříznivých podmínek. Při dobrých podmínkách, pohotové reakci strojvedoucího a perfektním stavu vlakové soupravy rychlík zabrzdí na 500 metrech z maximální rychlosti.
Přesto – je to stále půl kilometru. Proto nezapomeňte – při střetu s vlakem je osobní vozidlo bez šance. Stojí to za ušetření několika minut při čekání?
