Jubilanti: Soutěžák Jiří Císař „Malý car“ pětašedesátiletý

„No jo, sedmnáctýho mám pětašedesát. Cože, to už je v sobotu?“ ozval se nám tento čtvrtek po zvednutí telefonu Jiří Císař, stále zaměstnaný, plný elánu a pořád s vášní pro motorismus. Svými výkony patří mezi velké jezdce našeho endura. Mnohonásobný účastník motocyklové Šestidenní, vítěz Světové trofeje i Stříbrné vázy. Sport po skončení kariéry vystřídal zájem o veterány, zejména prvorepublikové traktory. I když v důchodu, také se stále podílí jako spoluzakladatel na činnosti firmy Journeyman CZ, generálního importéra profesionálních užitkových a sportovních čtyřkolek.

⬆️ Vítězný tým Světové trofeje Mezinárodní šestidenní soutěže 1982 v Povážské Bystrici – zleva Stanislav Zloch, Jozef Chovančík, Zdeněk Bělský, Emil Čunderlík, Vladimír Janouš, Jiří Císař a manažer Otakar Chasák.

„Vyučil jsem se automechanikem v Mototechně u pana Břízy, který byl prvním předsedou tehdejšího svazu závodníků veteránů. A už jako učedník jsem se dostal k závodním motorkám, tam to začalo,“ popsal svůj start v motoristickém sportu. Protože byl o devět let mladší než jeho jmenovec Josef, další legenda Šestidenní, získal přezdívku „Malý car.“ A tento titul byl více než zasloužený, sportovní kariéra Jiřího Císaře trvala úctyhodných pětatřicet sezón. „Čtrnáct let továrním jezdcem JAWY, nevím, jestli jím byl někdo dýl v jednom kuse, nevynechal jsem ani jedinou sezónu,“ připomenul. Jezdil převážně na maloobjemových motocyklech 125 a 175 cm3, v kategoriích, ve kterých JAWA nebyla nikdy příliš silná. Přesto „Malý car“ zajel v evropském šampionátu řadu pódiových umístění. V roce 1980 byl na stopětasedmě vicemistrem Evropy, v následujícím roce skončil bronzový. Pak přesedlal na silnější dvěstěpadesátku a post vicemistra starého kontinentu znovu obhájil v roce 1985. Pro motocyklové soutěžáky je vrcholem mezinárodní Šestidenní soutěž, v roce 1979 Jiří Císař vyhrál Stříbrnou vázu, v roce 1982 byl členem týmu, který vybojoval dosud naše poslední vítězství v prestižní Světové trofeji. A na Šestidenních obsadil dalších osm medailových pozic.

V roce 2002 se na Šestidenní motocyklovou soutěž vrátil na čtyřdobé Yamaze 250, později 500, startoval za soukromý tým a poslední ročník jel ve svých 55 letech! I když podle svých slov občas vyjede s manželkou, pokud je pěkné počasí, motorkou na výlet, jeho vášní jsou historické traktory. „Veterány mám rád odjakživa, teď třeba dělám na opravách motorů aerovek nebo tatrovek. Holt jsem to zdědil po minulé generaci, čas se prostě posunuje. Co se týká traktorů, mě strašně zaujal příběh pana Svobody, který za první republiky vyráběl traktory stejnojmenné značky, po válce mu fabriku samozřejmě sebrali a úplně se na něj zapomnělo. Tak jsme před dvanácti lety založili Svoboda traktor klub, dokonce jsme se pak spojili s vnukem pana Svobody a rozvíjíme jeho odkaz. Těch akcí už máme za sebou celou řadu, mrkněte se na naši facebookovou stránku,“ vylíčil s nadšením Jiří Císař.

No a koníčkem, který byste u motocyklového závodníka a člověka, jehož uchvátila vůně benzínu, určitě nečekali, je hra na heligonku – tahací harmoniku. „Když jsem před těmi deseti lety slezl ze závodní motorky, tak mě to nějak chytlo. Začal jsem chodit k jedné paní do Ondřejova, ona už má dneska třiaosmdesát a specializuje se na takový starý pitomce, jako jsem já, prostě jim to natluče do hlavy,“ s humornou nadsázkou popsal svou hudební výuku Jiří Císař. Žáci stejné paní učitelky se pravidelně schází, o Velikonocích nebo před vánočními svátky třeba až v pětatřiceti účastnících, a společně si zahrají. I jejich aktivity ale v posledním roce zabrzdila doba koronavirová. „Všem přeji pevný zdraví, hlavu vzhůru a těm mladším, jak říkával Květa Mašita: S*R TAM PLYN! To není nic sprostýho, to je prostě po léta mezi náma se tradující, hodně trefný a fungující heslo,“ zakončil se smíchem Jiří Císař.

Sdílet