Náš svět opustil v 88 letech pan Josef Jakoubek, jezdec zejména silničních motocyklových závodů, člen Klubu závodníků veteránů AČR. I po skončení aktivní kariéry se věnoval motocyklovému sportu.
Narodil se 23. července 1931 v Liberci, po druhé světové válce se vyučil automechanikem v dílně svého otce. Jak sám zavzpomínal v prvním čísle klubového zpravodaje Veterán (č. 1/1982) už v té době načichl benzínem a začal uskutečňovat svůj sen o závodění. Na Libereckém okruhu v roce 1948 debutoval na motocyklu DKW 125 a ve velké konkurenci jako nejmladší účastník dojel čtvrtý. S tátou dali dohromady ČZ 125B a díky přátelství s Františkem Helikarem, jehož rodina vozila nákladním vozem i Josefův stroj, začal pravidelně jezdit v kategorii juniorů. Ještě před nástupem na povinnou základní vojenskou službu přesedlal na Jawu 250. Na vojně se dostal do motoristického oddílu a absolvoval přes 150 závodů s řadou čelných umístění. Na Velké ceně Brna v roce 1954 havaroval a zranil si několik žeber, ale týden nato už vyhrál závod v Novém Boru.
Po návratu z vojenské služby nastoupil do Mototechny v Liberci, kolegové mu pomohli postavit silniční Jawu 350. V roce 1956 dostal novou ČZ 350 OHC, na níž odjezdil čtyři sezóny. V roce 1961 střídal dvoutakty Jawy 250 a 350. Po kolizi v Ceně Prachovských skal narazil do můstku u hřbitova a utrpěl zranění hlavy a žeber. Ve svých 30 letech pak ukončil aktivní závodní kariéru.
V kontaktu s motocyklovým sportem však zůstal i v dalších desetiletích. Začal svému příteli Rudolfu Hýrkovi pomáhat s renovací ČZ Walter 250, na němž dříve závodil Miroslav Kudrnáč. Dali dohromady tým a zúčastňovali se závodů veteránů po celé Evropě, Josef Jakoubek v roli mechanika. „Pokud mi to zdraví dovolí, dodnes se rád svezu s třistapadesátkou Yamahou. Motocyklový sport mi učaroval a dodnes je nejmilejší náplní mého životního zájmu,“ vyznal se Josef Jakoubek na stránkách zpravodaje Veterán (č. 73/2005) ve svých čtyřiasedmdesáti letech.
Čest jeho památce.