Právě dnes před osmdesáti lety obsadili členové Autoklubu Republiky Československé svůj klubový dům, odzbrojili německou posádku, odstranili všechny německé tabule z fasády, vyvěsili znak Autoklubu a československou státní vlajku. 5. květen 1945 znamenal pro Autoklub konec německé okupace a obnovení předválečné činnosti.
Po vyhlášení protektorátu 15. března 1939 obsadili němečtí okupanti i klubový dům Autoklubu. Už v dubnu si předvolali vedení Autoklubu do Mnichova, nakázali vypovědět členství v mezinárodních motoristických organizacích a vystavili stopku pořádání sportovních podniků. Klubová činnost tak zůstala jen v rozsahu setkání a schůzí, Autoklub ale mohl vydávat například silniční mapy a svůj měsíčník Auto. Zlom nastal po atentátu na říšského protektora Heydricha. Představitelům Autoklubu bylo oznámeno, že klubový dům přejde do vlastnictví organizace Gruppe Presse (skupiny tisk), která prostřednictvím cenzury, tlakem nařízení a také formou osobních schůzek s šéfredaktory a novináři protektorátních periodik potlačovala všechny náznaky nesouhlasu s německou politikou. Jejím představitelem byl obávaný esesák Wolfgang Wolfram von Wolmar. V listopadu 1942 byl pak Autoklub nařízením říšského protektora rozpuštěn a veškerý majetek zkonfiskován, z klubového domu zmizelo všechno, včetně koberců a záclon.
Zaměstnanci byli propuštěni, v domě zůstal pouze bývalý tajemník Josef Pilnáček, jemuž bylo povoleno vydávat na vlastní živnost časopis Auto, přidělena mu byla jedna z nejmenších kanceláří v pátém patře. Do domu se ještě nastěhovala Sturmabteilung, paramilitární organizace známá pod zkratkou SA. Na začátku roku 1945 přibyla ještě německá domobrana pod taktovkou Himmlera Volkssturm.
V sobotu 5. května 1945 začalo Pražské povstání. Hned dopoledne se do budovy dostavili s Josefem Pilnáčkem další členové Autoklubu a vyzvali německé osazenstvo k odstranění německých tabulí z budovy. „V budově bylo asi šedesát ozbrojených členů SA a Volkssturnu, zásoby munice všeho druhu, od pěchotních nábojů, ručních granátů po pancéřové pěsti. Před domem hlídkovali dva mladíci v plné výzbroji. Směrem od Václavského náměstí bylo slyšet ojedinělé výstřely. Domlouvám jim, že nemá smyslu dávat všanc svůj mladý život pro dávno ztracenou věc. Kývají hlavou na důkaz souhlasu a odcházejí do chodby,“ vzpomínal po válce Josef Pilnáček.
Odpoledne ještě dům ovládala silná posádka Volkssturnu, k večeru byla odvolána do blízkého Pečkova paláce, v místnostech SA zůstali dva ozbrojenci. „Přišla naše chvíle. Čekali jsme spolu se zaměstnanci budovy a restaurace dole v chodbě. Kolemjdoucí dva staří němečtí vojáci se nechali s radostí odzbrojit a dali nám své zbraně. Měli jsme dvě pušky, k nimž za malou chvíli přibyla stejným způsobem třetí. Odzbrojení zbylé posádky SA šlo již hladce a bez rány. Stali jsme se pak pány domu. Počet zajatců a zbraní se nám do půlnoci rozmnožil na jedenáct. O půlnoci jsme poslali na rozhlasovou výzvu tři plně ozbrojené muže do kasáren,“ popsal Josef Pilnáček.
Na domě se ještě v noci zavlála československá vlajka, tabule Autoklubu utrpěla během dalších dnů několik průstřelů. Největší boje v ulici probíhaly 7. května 1945, kdy se v budově naproti České tiskové kanceláře zabarikádovali němečtí ostřelovači.
Mezi obětmi německé okupace byl i členové Autoklubu, jejich památku připomeneme článkem v Den vítězství 8. května.