20. května 2026 do motoristického nebe odjel Jaroslav Jelínek, mistr sportu, automobilový závodník. Odešel tiše v kruhu rodiny ve věku 87 let.
Jaroslav Jelínek se narodil 22. ledna 1939 v Mýtě na Rokycansku, dětství prožil v Krásně u Horního Slavkova. Vystudoval Střední průmyslovou školu automobilní v Mladé Boleslavi. Poté prošel vojenskou přípravou pilota pro Armádu ČR. V letech 1958-1960 působil jako letecký mechanik v armádě. Od roku 1960 byl konstruktérem svařovacích přípravků karosérií v mladoboleslavské škodovce. V letech 1973-1983 působil jako asistent ředitele v oddělení zvláštních modifikací v AZNP Mladá Boleslav, 1983-1989 byl vedoucím Útvaru řízení jakosti opraven České republiky. Od počátku devadesátých let podnikal, otevřel autosalon Laureta v Mladé Boleslavi, který skvěle funguje dodnes.
Toužil po soutěžním volantu, ale dostal se k němu trochu zvláštní cestou. V roce 1966 byl spolujezdcem Jaroslava Kováře a oba pojali soutěže zajímavě. Kovář jezdil pouze rychlostní zkoušky a Jelínek za volantem Š 1000 MB GTX odřídil všechny další kilometry. O rok později už dostal Jelínek Š 1000 MB a stal se továrním jezdcem.
Na dobré výsledky nečekal dlouho a potvrdil svůj talent. Tři roky (1968-1970) byl držitelem poháru ve skupinách A1 a A2 a kraloval i ve třídě A2 1150 v jízdě do vrchu. Otevřely se mu možnosti zahraničních startů a tím i k vítězství v Rallye Cordatic nebo druhému místu v německé zimní soutěži Rallye Winter. Vicemistr republiky třídy A2 rozmnožil výčet svých mezinárodních úspěchů o vítězství v Rally Jugo a Rallye Wartburg, v níž porazil tehdejší východoněmeckou elitu. Na domácí scéně pak Jelínek nenašel přemožitele ve známém závodě do vrchu Ecce Homo a s takovou vizitkou přestoupil do vyšší třídy B5.
Byl znám svojí důkladnou taktickou a technickou přípravou na každý závod a způsobem jak maximálně využít razantních kousků a minimální rezervy. Jeho jízda byla ladná a plynulá. Dokázal odhadnout hranice svých možností i situaci, kdy se auto utrhlo. Velkým vzorem mu byl legendární Fin Hannu Mikkola známý svým oku lahodícím stylem jízdy.
V Jugoslávii v roce 1974 startoval pod státní vlajkou a byl vyhlášen nejlepším zahraničním jezdcem. Svůj životní výsledek zajel na domácí Rallye Škoda. Vyhrává svoji třídu a končí druhý absolutně za Vladimírem Hubáčkem. Po boku Jaroslava Jelínka se postupně vystřídali tři spolujezdci. Zpočátku to byl Jan Roudnický, poté Jan Soukup a Svatopluk Kvaizar.
Čest jeho památce!
Poslední rozloučení je v pondělí 25. května ve 12.oo hod na Novém hřbitově v Mladé Boleslavi.
