Ve čtvrtek 5. října 2023 zemřel Jiří Podskalský, náš svět opustil v požehnaném věku 86 let. Jeho jméno je spojeno s motocyklovým a sidecarovým sportem druhé poloviny dvacátého století. Byl také řadu let členem a obětavým činovníkem Klubu závodníků veteránů AČR, stál už po boku Karla Dohnala. Vždy v dobré náladě, otevřený, čestný, skromný a spravedlivý člověk, kamarádům bude moc chybět…
Narodil se 10. února 1937 na Žižkově, jako kluk poletoval ve svých zájmech mezi motocykly, letadly a divadlem. Když mu táta koupil první motorku, ČZ 125 C, byl jeho osud rozhodnut. Vyučil se v továrně Aero leteckým mechanikem. Žižkov byl po druhé světové válce motoristickou čtvrtí s velmi činným autoklubem, ze zrušených krámků vznikaly dílničky a garáže. Jiří získal prostory po bývalém zverimexu a začal v něm připravovat sportovní motocykly. V roce 1953 se přihlásil na Velkou zimní soutěž se startem v Opletalově ulici. A večer byl v klubovém domě Autoklubu vyhodnocen jako nejlepší a zároveň obdržel cenu pro nejmladšího účastníka. Po absolvování dalších soutěží získal třetí výkonnostní třídu a splnil si svůj cíl, jezdit silniční závody.
V té době pracoval v žižkovské Mototechně, v Jesenince nebo v Kapslovně, jak se této velkoopravně motocyklů říkalo. Tady se sériové motorky proměňovaly různými úpravami v závodní stroje, žižkovskou Mototechnou prošly takové legendy, jakými byli Rón, Čížek, Kmoch, Kamaryt, Císař a další.
Jiří Podskalský svoji vysněnou „silnici“ jel poprvé v roce 1955 na okruhu ve Velvarech. Závodní stroj poslal vlakem a sám vyrazil na půjčeném motocyklu z Mototechny. Bez mechanika, bez pořádného nářadí a bez zkušeností, za to ale s plným nadšením. Na tehdejší výstroj Jiří Podskalský vzpomínal s úsměvem, měl hasičskou přilnu s koženou zástěrkou na krku, což moc závodnicky nevypadalo, navíc ve větší rychlosti se zástěrka vztyčila a proměnila se ve spojler. Na sobě měl Jiří koženou bundu a jezdecké rajtky, které se ve velké rychlosti na rovinkách nafoukly vzduchem a závodník připomínal panáčka Bibenda, maskota Michelinu. Ale tyhle drobnosti nikomu nevadily, závodilo se ostošest, skoro každou neděli, a když ne na silnici, tak v terénu. Později se shodou náhod s Mirkem Špakem dostal k silniční sajdkáře a začal jezdit jako spolujezdec. V roce 1958 na brněnské Velké ceně Československa dosáhli svého největšího sportovního úspěchu, v národním závodě kategorie 750 cm3 zvítězili. Když v roce 1962 zmizela kategorie silničních sidecarů z našich závodů, vrátil se k motocyklům, aby po dvou letech ukončil svoji závodnickou kariéru.
Později se na Jawě 500 OHC Jiří Podskalský účastnil veteránských soutěží a s přáteli se potkával pravidelně dvakrát ročně na schůzích v Autoklubu. V roce 1989 se stal členem výboru Klubu závodníků veteránů a přispěl obětavou prací k jeho rozvoji. Razil myšlenku, která nás všechny spojuje: Je důležité, aby úspěchy našeho motoristického sportu byly připomínány nejen dnes, ale aby byly zachovány pro generace příští, k tomu patří vydávání klubového časopisu veterán.
„Kdybych se znovu narodil, chtěl bych být opět tím žižkovským klukem, který propadl kouzlu motorů, jež ho provázelo po celý život,“ uzavřel Jiří Podskalský své vzpomínání pro časopis Veterán v roce 1997.
Jiří, děkujeme Ti za všechno, budeme na Tebe vzpomínat, čest Tvé památce!
Poslední rozloučení se uskuteční ve čtvrtek 12. října 2023 v 15.20 hodin v Malé obřadní síni krematoria Strašnice.