Dubnové historické okénko patří Václavu Vondřichovi, letos si připomínáme 145 let od jeho narození. První hrdina našeho motocyklového sportu, překvapivý vítěz závodu Coupe de International ve francouzském Dourdanu v roce 1905, obsazeném silnou konkurencí tehdy nejlepších značek a jezdců, které bylo označováno jako mistrovství světa. Jeho legendární triumf se stal motivem jedné z kapitol knihy Adolfa Branalda Dědeček automobil.
Václav Vondřich se narodil 18. dubna 1874 do nejstarší cyklistické rodiny v Libni, jeho otec už 16. května 1868 budil pozornost davů jízdou na vlastnoručně vyrobeném dřevěném velocipédu ve slavnostním průvodu ke kladení základního kamene Národního divadla. Také malý Václav si za pomoci bratrů vyrobil vysoký bicykl, v roce 1893 si koupil první nízké kolo na pneumatikách a začal na něm závodit. Vyučil se zámečníkem, věnoval se výrobě a montáži kol, zastupoval značku BSA. V roce 1896 dochází k osudovému setkání, Václav Vondřich se v Mladé Boleslavi, kde nakupoval materiál pro svoji dílnu, seznamuje s Václavem Klementem. Ten Vondřicha zve v roce 1899 k prohlédnutí tehdy postaveného motocyklu, který měl ještě motor na předním kole.
V roce 1901si Vondřich koupil ojetý motocykl Laurin & Klement o výkonu 1,75 HP, o rok později s ním dojíždí na třetím místě závodu na trati Poděbrady – Hořice – Poděbrady. V roce 1903 již vítězí na závodních cyklistických drahách, které byly stavěny na daleko menší rychlosti, ve vídeňském Prateru a v Praze-Bubnech, na rozmoklém koňském závodišti v Berlíně i na proslulém závodu do vrchu v Semmeringu. Je obávaným soupeřem, obdivovaným hrdinou a miláčkem obecenstva, možná právě proto, že zůstává skromným sportovcem, sláva mu do hlavy nestoupá. Přitom měl geniální nadání pro tento nový sport, i když začal závodit až ve svých 28 letech. „Měl především bojové srdce a odvahu, se kterou dovedl v závodě nasadit všechno, ale užíval ji s chladnokrevností až zázračnou, která učinila proslulým jeho klid. Měl pružnou taktiku, která mu umožňovala zvládnout sebeodlišnější druh závodů,“ vzpomínal na Vondřicha redaktor Vilém Heinz s tím, že byl také průkopníkem aerodynamického posezu za řídítky. V roce 1904 zvítězil v Padově na trati 10 km v čase 5:50 min a dosáhl tak průměrné rychlosti skoro 103 km/h!
Všechny úspěchy však mělo předčit legendární vítězství v Coupe International. V roce 1904 ho založil francouzský motocyklový klub jako vyzývací pohár, aby se v něm utkávali vybraní nejlepší zástupci států, jejich motocyklového průmyslu a sportu. Do závodu na okruhu u Dourdanu nastoupili na strojích Laurin & Klement Toman a Vondřich. Vondřich do poloviny závodu vedl, ale po píchnutí pneumatiky a rozbití benzínové nádržky dojel pátý. František Toman dojel na nádherném druhém místě. Vše si Vondřich vynahradil v příštím ročníku. Neponechal nic náhodě, na start Coupe International nastoupil řádně vybaven, nechal si ušít koženou brašnu, v níž na zádech nesl náhradní díly a nářadí. Závod začal rozvážně, ale už po druhém kole vedl o jednu sekundu a náskok postupně navyšoval. Těsně před cílem se chladnokrevně vyhýbá motocyklistce, která upadla ze stroje, závod se totiž jel za plného provozu. A Vondřich vítězí! „Nejslavnější motocyklový závodník své doby, mistr světa. Jeho jméno letí nejen českým, nýbrž i německým, anglickým, francouzským a ostatním tiskem sportovní Evropy. Doma mu pořádají oslavné večery, sta a sta gratulací se hrne ze všech koutů bývalého Rakouska i ciziny. Ale Vondřich nezpychne, ani se nesnaží zpeněžit svou slávu. Vzor dokonalého sportovce a ušlechtilého člověka!“ líčí Vilém Heinz.
Zdravotní problémy však bohužel ukončily Vondřichovu kariéru motocyklového jezdce. Do světa rychlých kol se vrátil v roce 1909 za volantem automobilu. S továrním týmem L&K zvítězil v roce 1911 ve vytrvalostním závodu na 2800 km Petrohrad – Sevastopol. Se sportovní kariérou se pak rozloučil o rok později prvním místem v domácím podniku Zbraslav – Jíloviště.
Václav Vondřich vedl až do konce života (†14. února 1943) pražskou filiálku Laurin & Klement, později Škody a byl váženým členem Autoklubu. Vondřichovo jméno nesla putovní cena již I. Československé Tourist Trophy v roce 1926 na okruhu u Karlovy Studánky.
Kterak Vondřich „vyléčil“ Václava Klementa
Do Dourdanu v roce 1905 odjížděl továrník a šéf ekipy Václav Klement s velkými revmatickými bolestmi. V den závodu vyvrcholily, Klement se ploužil o dvou holích. Rozrušen po startu nejprve odhodil jednu hůl a když Vondřich vítězně dokončil závod, přiběhl mu Klement v ústrety bez holí a bolesti. Po opadnutí bouřlivé radosti se sice bolesti vrátily, ale kdykoliv příště Klementa chytl revmatický záchvat, přátelé ho s nadsázkou posílali k „Václavovi z Dourdanu,“ jak Vondřichovi přezdívali. (upr. ze vzpomínek V. Heinze v Národních listech, 5. března 1943)
Kritérium ve vídeňském Prateru v létě 1903, Vondřich s motocyklem úplně vlevo.